Vražedný guláš...

Sobota v 9:59 | Mamut Praha |  Články

Před lety jsem byl pozvanej od mého kamaráda Ďáblíka na jednu osadní soutěž o nejlepší ďábelský guláš.Neprozřetelně jsem mu na to kývl a dodnes toho rozhodnutí velmi lituji,to mi teda věřte.Hned po příjezdu by mě mělo už varovat ta skutečnost,že všichni tam byli tak otrlí že pokud něco pálilo,tak toho musely hned sežrat kilo,aby si vůbec pochutnaly.No nic,byl jsem slepý a dokonce jsem se tehdy i uvolil,že budu v porotě, protože jeden z rozhodčích totiž onemocněl a já byl jediný,kdo tam nesoutěžil,no to víte vzal jsem to a ještě si mnul ruce,jak se zadarmo nažeru.Zbývající dva rozhodčí mě ještě chlácholily,že to je sranda a kromě toho mezi ochutnávkami,se to pak vše splachuje pivem,které dostanu v neomezeném množství zdarma.Po těch slovech jsem už neváhal ani vteřinu a dlouho tohoto svého rozhodnutí pak moc litoval,to mi teda věřte.No a nastala samotná soutěž,jako první mi přistál na stole guláš od Satana.Tedy od soutěžícího, co měl přezdívku Satan.No popadl jsem bagr a vrazil ho hned do huby a to jsem neměl dělat.Plameny z pusy mi uhasilo až druhé pivo.Doufám,že tohle bylo to nejhorší,co mě mohlo potkat - bohužel nebylo.Pak tu byl druhý talíř a to pod názvem Mikiho pálivá obluda a to už mě zvedalo ze židle k odchodu.Bohužel jsem ale pokračoval ve své vlastní sebevraždě upálením žrádlem.Fakt nevím,co jsem tehdy kromě bolesti měl hodnotit.Prostě se mi v hubě otevřelo samotné peklo a lidi,co mi chtěli poskytnout masáž srdce,radši běželi pro pivo a když pak viděli můj obličej,narazili radši i druhý sud.Moje střeva byli v jednom ohni a necítil jsem ani svou držku a prdel si budu muset rok utírat sněhem,pomyslil jsem si tehdy.No pak už to šlo nějak mimo mě,prostě si jen z toho večera pamatuji to,že mi barmanka praštila tak prudce do zad,abych se prý neudusil,že jsem svou páteř viděl před sebou na stole a že,ze všech těch piv už jsem byl taky na sračky.Na závěr mého povídání o této rádoby soutěži zvrhlosti,musím podotknout,že jsem tam mnoho soutěžících urazil,když jsem utrousil,že mi ta jejích díla zřejmě způsobila trvalý poškození mozku a že oba mí spolurozhodčí celou dobu blbý kecy,abych prý přestal křičet a konečně si to vychutnal a že letos je to veliká bída na tu správnou chuť a ostrost.V tu chvíli se mi chtěly dvě věci,za prvé brečet a za druhé nakopnout ty vidláky do prdele,obojí jsem však nebyl schopen a to kvůli mému poločasu rozpadu a tak jsem jen tiše sténal a to je vlastně konec co jsem vám tímto chtěl říct.Jo a ještě mě tak s hrůzou napadlo,jak by to asi dopadl,kdyby někdo uvařil něco fakt podle nich ostrého...










.
 

Další články