Bílá Desná…

11. října 2017 v 9:15 | Mamut Praha |  Články

Kamarádi,dnes bych se chtěl tak trochu vrátit v čase a zapomínat na jeden svůj vešlap z roku 1982,kdy mě jeden můj kamarád,protáhl po Jizerkách.Vím že dnes už to málem není pravda a asi se tam už nikdy nedostanu,ale do své smrti,na tenhle čundr budu vzpomínat s jistou trochou nostalgie.Nejenom proto,že ten kamarád už pár let sedí tam nahoře u ohníčku,ale také proto,že mi tenkrát ukázal jedno moc krásné a tajemně hrůzné místo.Jedná se o malý koutek země v jihovýchodní části Jizerských hor,konkrétně v údolí říček Desná a Kamenice,který je opředený tajemnou,až hrůznou historií,bolestí ale i hrdinstvím a odvahou. Jedná se o zbytky přehrady v Bílé Desné,co tu byli tehdy zarostlé a jen nepatrně připomínaly dávnou tragédii,co se tu prý stala po velké povodni z konce července r.1897.Dodnes nezapomenu na ten užasnej pohled,co se mi náhle zjevil,po odhrnutí větve smrků,kdy se mi v tajemné záři slunce zjevila monumentální kamenná věž v údolí.Věž bez dveří a jedním oknem,zahalená do závoje s křovím a stromů,opásaná opaskem potoka a balvaníma.Teprve později,jsme zjistily od jednoho domorodce,že se vlastně jedná o zaniklé vodní dílo a ta věž,že vlastně byla jeho výpusť.Dále nám pak pověděl o tragédii,co se tu stala v roce 1916,kdy prý v pondělí 18. září odpoledne se protrhla tato přehrada a během několika minut zahynulo v běsnícím živlu 62 osob a vznikly rozsáhlé škody na majetku.Na paměť této tragédie prý přehrada nebyla nikdy obnovena a její trosky jsou dodnes mlčenlivým svědkem této tragédie.Vyprávěl nám jak jeho děda,bojoval o holý život s masou vod,které ničili vše co jí stálo v cestě,že ten den zahynulo 62 osob a to prý převážně žen a dětí.Že 380 lidí ztratilo přístřeší,29 domů bylo zcela zničeno a dalších 62 domů bylo vážně poškozeno.A že přes tisíc lidí tehdy ztratilo obživu.Nastala prý v kraji hrozná bída.Nevím co z toho byla pravda a co pouhá šeptanda ala jedna paní povídala,já osobně pouze dodnes vím,že to byl pro mě opravdu fascinující zážitek s trochou hororovou historií,který stál za to.Na konec mého vyprávění musím uvést zážitek,který mě přinutil tohle napsat.To jsem nedávno koukal v televizi,na svůj oblíbený pořad "Toulavá kamera" a co nevidím,známou věž a pak reportáž o ní.No koukal jsem jak blázen, všude čisto,cedule a dokonce že je tam z Albrechtic i malá naučná stezka.No nic,já si jí uchovám v srdci v tom jejím romantickém hábitu,v kterém jsem jí spatřil poprvé,kdy ještě nebyla turistickou atrakcí…








.
 

Další články