Konec starých časů...

27. ledna 2011 v 15:16 | Mamut Praha |  Tramp
Zlaté staré časy.Možná že to zní jako nostalgické blábolení stárnoucího muže,ale opravdu pro mně byli zlaté.Vám se to z dnešního pohledu bude zdát jako rouhání,ale já to tak cítím a nestydím se za to.Když si vzpomenu v jaké společnosti jsem trávil tehdy svůj čas a co jsem si od ní jako tramp odnesl, nelituji toho a nostalgicky vzpomínám na tehdejší trampské " Večery pod lampou " v naší oblíbené Žižkovské hospůdce " U Korunek ", kde to kolikrát praskalo až se tam nedalo hnout,muzika hrála jako by jim šlo o život a nikde žádný vydřiduch od výběrců autorských práv,pivo teklo proudem a kořalka se točila jak certifuga na pouti,na ty sleziny jsi se těšil,tak že už od poledne jsi měl mravenčení po celým těle a večer, než jsi vůbec vstoupil do lokálu,ti padala huba od pozdravů a vtipných poznámek k tomu či onomu kamarádu. A jak krásně a klidně se tehdy žilo.A těch kamarádů co jsem tam poznal:Krtečka,Špekouna,Pedráčka, Haďáka,Rozrucha, Frenký Sukovici,Logra,Komára,Lochnesse a mnoho dalších.Všichni tyto kamarádi my daly něco,co jako,vzácnost budu opatrovat a o co se snažím dělit s dalšíma lidičkami co mně dodnes odklopují. To něco je cit pro přátelství,čest a hrdost.Naučily mně toleranci a dali mi směr, kterým jsem se snažil jít.Za což jim patří můj dík. Vzpomínám si na ty večery jako by to bylo včera,hrálo se tam,promítaly se filmy o Kanadě, plánovaly čundry,slavily různé svátky, prostě bylo veselo. A Pedráčkovo solo na koště,to je legenda sama o sobě.Kolikrát se to tam prodloužilo až do zavíráčky a i potom co se zavřelo,se hrálo dokuď na nás policajti nezačali dělat bububu.A když jsi přišel pozdě,tak už bylo místo jen ve výčepu.Ale i takový pokec se Špekounem v jeho království, to taky mělo něco do sebe.Lhal bych,kdybych tvrdil,že mi ta doba nechybí a čím jsem starší,tak víc a víc na ní vzpomínám.Dneska se to rozuteklo, každý pospíchá, má své starosti,či trápení a svět jakoby zešednul.Přesto někdy a někde se ještě zajiskří a jako tichá vzpomínka na staré časy se připomene,ale už je to pouhé pozlátko těch časů,co není radno rozbalovat, jinak to zabolí. Přátelství někam vyprchalo a dnes jsou nahrazená rychlokvašeným setkáním s opojnou chutí kořalky a piva.Přesto všechno neztrácím svou víru a mé srdce stále buší svou píseň o toulání,přátelství a lásce.Jenom se už tolik neotvírá světu a stále víc poslouchá rozum a jeho výkřiky opatrnosti. Srdce mi začíná tvrdnout a já mam někdy pocit že už nedokážu tuto nákazu nicoty zastavit…
Srdce
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama