Volám vítr…

30. listopadu 2014 v 18:46 | Mamut Praha |  Povídky

Mnohokrát jsme slýchával o podivných historkách,co prý psal vítr do tváří tuláků a trampů,Wabi Ryvola o nich i svého času psal písničky,které se hrají u ohňů mnoha kamarádů dodnes.Je v nich naše touha po dálkách, romantika mládí a sny,které nás nutí jít za obzor a podívat se co je za ním.Vidět krásu okamžiku a poznat zemi tří sluncí.Cokoliv a kdekoliv znát a vědět,tušit vteřinu zapomnění a pochopit velikost jedinečnosti.Je to mnoho či málo,co ve svých srdcích nosíme,kdoví.Trempink a i vlastně jakéhokoliv trampa je těžké někam zařadit,protože tím ho vlastně nejen že urážíme,ale řadíme ho do škatulek,ač on je přeci svá osobnost a jedinec své jedinečnosti.Je jen součástí volného sdružení něčeho,co každý má buď vrozené či našel na životní pouti,jako dar svobody a volnosti.A právě to cosi,nás piluje celý náš život do tvaru přátelství a lásky,jakou jenom my cítíme a jakou i chceme dávat.Je jen na každém z nás,co chceme životu vmést do tváře a jak půjdeme rovně.Vždyť i v tichu je síla a ve tmě krása,nevěříte - tedy poznejte duši kamaráda a jděte chvíli v jeho botách,no a pak pochopíte starosti a krásy všedního dne a záři víkendů a setkáních.Je mnoho příběhů a ještě víc míst,co ještě neznáme a pouze čekají na svou příležitost nás uchopit do svých osidel poznání a vědění.Čekají a někdy je náhoda odhodí na vedlejší kolej a oni mizí pro nás do tmy nepoznaní,což je škoda.Vítr a nebe je ale všechny zná a občas,když jen tak šlapeme v prachu,v dešti,sněhu či horku,tiše nám je vypráví a něco z nich ulpí v naších srdcích,jako pavučina nepoznaného,ale moc překrásného.Stačí jen poslouchat a vědět že jsi dítětem představ a vnitřních zákonů svých předků a doby.Celá pokolení lidstva ti vložila do srdce jedinečnost osobnosti a okolí tě od plenek začalo formovat do člověčenstva schopného poznat krásu,lásku a právo na svůj život a jeho tvrdé podmínky přežití.No a každý z nás,pak na svých vahách života kupí to,co někdy dost zavání či zas na druhou stranu září do tmy.Sám toho nejsem výjimkou,jen,jak stárnu,pořád skromně doufám,že to první se nějak ztratí ve tmě zapomnění a to druhé mi bude připočteno k dobru u posledního soudu.A proto volám vítr,bratře přijď na pokec…





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama