Ivančina…

29. dubna 2015 v 9:24 | Mamut Praha |  Tramp

Procházím lesem rozprostírajícím se po stranách turistické cesty,jež stoupá letmo strmě vzhůru.Povrch je kamenitý,smíšený s hliněným podložím,okolím se line klid,poskytující prostor pro mé myšlenky.Jen se zhluboka nadechnout a stále jít dál.Poslední domky Malenovic,jsem minul už dávno minul a hlasitě oddechuji,proklínaje namáhavou cestu,jež mne stála tolik sil a stále není u konce.Inu,nebyl jsem si ochoten přiznat,že už jsem starý.Chvíli odpočívám a pak zas se plazím dál.Najednou se mi zjevuje.Sluneční paprsky,dopadají na mohutnou kamennou mohylu.Stojí zde přede mnou.Svědek to smutné doby. Ivančena.Stojím před ní a mlčky si vzpomínám na to,kolikrát jsem tu vlastně byl a s kým.Co všechno jsem přitom zažil a kolikrát jsem díky ní byl perzekuován od tehdejších moci pánů.Je to tajůplné místo s unikátní historií i osudem.masa horniny zabírající více než 12 metrů do délky,5,5 metrů do šířky a 3,5 metrů do výšky s kameny snad z celého světa,nebo alespoň naší vlasti určitě.A neustále roste… Co to ale vidím,od mé poslední návštěvy,tu přibyl další památník,osvětlující úlohu mohyly zde na hřebeni Lysé Hory.Jsou na něm jména pěti ostravských skautů - Vladimíra Čermáka,Vladimíra Pacha, Otty Kleina,Quida Němce a Milana Rottera - příslušníků Odboje slezských junáků,dokládají,k čemu se mohyla vztahuje.Všichni byli, společně s dalšími skauty,zatčeni gestapem a v den svátku sv.Jiří za svou činnost v odboji popraveni nacisty v polském Czieszyně.Šest dní před koncem druhé světové války… Specifické kouzlo tohoto místa je najednou pryč,cítím smutek ale i hrdost nad lidským konáním.Co bezejmenných rukou tu muselo za těch mnoho desítek let,vynést kameny,než mohyla vyrostla do dnešních rozměrů.Vždyť základní kameny zde byly vyneseny v roku 1946.Vzpomínám si,jak jsem sem v mládí chodil s kamarádem,vždy v sobotu blížící se k 24.dubnu,či následující hned po něm a společně se skauty,jsme jako trempi,pokládali svůj kámen k rozšiřující se mohyle.Pamatuji si,že kdysi to vlastně byli dvě průchozí zdi a časem se pak spojily v jeden celek.Vzpomínám si taky na nástrahy chlapců z V.B. a na všelijaké té ozdravné cvičení "komančů".Sestupuji zpět do údolí a promítám si,co vše jsem dnes měl možnost vlastně vnímat a pochopit,jak je tu vlastně moc krásně a že je to asi naposled co jsem tu byl.Usmívám se a jsem šťastný…




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama